Šumulikoski: Na krajní krok je čas vždycky, tak proč se tím stresovat

Valheru: Nevím, jestli to myslíš přímo na mně, pokud ano, tak jsi skutečně zbytečně příkrý. Pokud se mi něco líbí, tak to dokážu velmi ocenit a jsem tomu velice rád. Ale pokud něco nefunguje, tak nebudu zavírat oči. Oficiální web je toho důkazem. Nebo jestli si představuješ skutečnost, že klub není schopen ani oznámit prodloužení smluv s hráči jako dostačující, tak Ti vážně chybí málo ke spokojenosti.

https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal/378134/talent-sadilek-jako-jagr-poslanec-ho-navrhuje-na-statni-vyznamenani.html?fbclid=IwAR09rQ1nJelLcidMIdSOuYz5lZW499wMj8jFrVyOQkCJHHhXTET89jeFgvw

Tak na FB přidány vzpomínky na Pohár 2005.

A já musím říct, že se mi teď obsah webu líbí - viz rozhovory s Němčickým, Hlahůlkem, Kovářem nebo vzpomínky Civiče - to je něco, co do teď moc nebývalo. Info o aktuálním tréninku mě moc nezajímá, protože do teď to jistě bylo to samé - každý běhá v lese, odevzdává výsledky trenérovi.. Joo vzpomínky na Intertoto nebo Poháry by byly fajn, otázka zní, zda jsou k dispozici obrazové záznamy, případně zda jich lze bezplatně využít..

A fanoušek zase nebude nikdy spokojený, i kdyby se dělo co chtělo a dělalo se to jak píšeš. Vždycky si najde něco, co vypíchnout jako chybu...

Jak píše riedlss i bilas, Trmala mám rád, ale nějaká počítačová hra mne vůbec nezajímá a jde to kolem mne. Klub by měl mít snahu informovat o dění v klubu, základ je informace o prodloužení kontraktu s hráčem, sem tam nějaký rozhovor, analýza, pohled do minulosti... Ale je to tady pořád dokola, fanoušek je na posledním místě a informovatnost na oficiálním webu je jak dva dny po pohřbu. Hlavně aby si pan Pojezný zase zafňukal, že klesá návštěvnost. Ono se tomu nelze divit, když klub nemá o fanouška byť minimální zájem.

Málo? Moc? Vždycky to může být lepší i horší... včera, 08:22 sobota, 11.04.2020 12:55 pátek, 10.04.2020 10:58 úterý, 07.04.2020 20:26 pondělí, 06.04.2020 17:40 čtvrtek, 02.04.2020 10:58

Ono i na FB by to mohlo žít, ať jsou fanoušci v kontaktu s klubem. Nějaké výlety do minulosti (nějaká videa třeba z intertota, jestli něco takového vůbec existuje :D )jak je zvykem na stránkách jiných týmů by byly super. Aby největší PR v současné době nedělal článek na Eurofotbale ...Ok, teď vyšly nějaké články, ale šlo by si s tím i víc pohrát :) Každopádně jen názor, nechci tady hejtit klub za tuhle "maličkost"

je pravda, že je to víc než tragické. Že Trmy hraje nějakou Fifu je pěkné, ale úplně nepodstatné...čekal bych víc, ale na druhou stranu, je čemu se divit? myslím, že ani ne....

Čekal bych pravidelné reportáže či rozhovory s hráči či členy managmentu klubu, vzhledem k momentální situaci je to technicky možné,myslím, že by to potěšilo jak srdce fanoušků tak i hráče samé.

Není ta poslední odpověď hozenou rukavicí?

...už jsem prokouknutý z reprezentace...

Dějství třetí, závěrečné: Fenerbahce? Zátarasy jako pro prezidenta V reprezentaci jste platil za spolehlivého exekutora pokutových kopů. Proč je nezahráváte v klubu? „Možná už jsem z repeztentace, že kopu doprostřed a nahoru. Gólman se většinou pohnul na nějakou stranu... Když jsem přišel, byl určený Vlasta Daníček. Mrzí mě penalta proti Mladé Boleslavi. Šel na ni Hofi (Stanislav Hofmann), který dal gól na 1:0 a věřil si. Bohužel nedal a remizovali jsme. V rozstřelu v poháru s Libercem jsem byl napsaný jako pátý, bohužel už se na mne nedostalo a vypadli jsme. Říkal jsem klukům, že když chodím jako pátý, většinou neprohrávám.“ Takže se nikam necpete. „Držím se spíš v ústraní. Snažím se, abychom góly nedostávali. Pořád mám před jménem „O“ jako obránce. Toho se držím. Říkám: Snažme se třeba vykopávat balony z brankové čáry. Na góly jsou ostatní. Samozřejmě, že i my stopeři můžeme pomoct třeba při útočné standardce. Dřív jsem góly docela dával, ale zase můj tým neudržel tolikrát čisté konto. Pro mne je lepší neinkasovat než nějaké přestřelky 2:2. Je fakt, že nemám takový timing na hlavičky jako Hofi nebo Tomáš Sivok. Ten to má super. Já jsem spíš zavíral zadní tyč a četl, kam míč dopadne. Skóroval jsem hlavně tak, že jsem byl tam, kam se to odrazilo. Ve Slovácku se mi to zatí nedaří. Nemám štěstí. V obraně jo, ale v útoku to nevychází. Vždycky jde třeba po rohu balon jinam.“ Jaké to bylo v tureckém Fenerbahce Istanbul? Tam jste taky zažil leccos. „V Turecku bylo všechno možné. Oni jsou fanatici, uměli zastavit i letadlo. Spěchal jsem na nároďák, v Istanbulu byla obrovská zácpa. Nestíhal jsem. Volal jsme manažerovi na klub, jestli nemá nějakého známého na Turkish Airlines. Potřeboval jsem odletět, byl to poslední možný spoj. A oni mne normálně čekali. S tím velkým pětadvacetikilovým kufrem jsem bez odbavení proletěl až k letadlu, kde jsem ho odevzdal jak kočárek. Nastoupil jsem a letěli jsme. Masakr.“ Být v té zemi fotbalista velkého klubu je terno, co? „Na letištích nás nikdo nekontroloval. Kdybyste měli v tašce nůžky nebo nůž, normálně projdete. Bylo to ve stylu: Je tu Fenerbahce, všichni se rozestoupili. Když jsme někam přijeli, všude byly zátarasy jako pro prezidenta. Na to člověk zpočátku nebyl zvyklý. V Trabzonu po nás házeli mince, kamení. Byly tam nějaké spory z minulosti. V poločase se utkání přerušilo, vedli jsme 1:0. Lidí skákali na trávu, nedalo se to uhlídat. Pak nás naložili do policejních autobusů a odvezli na letiště. Máte jinou poutavou historku? „Hráli jsme pohár u syrských hranic. Letěli jsme něco přes hodinu letadlem, abychom tam nemuseli nocovat. Před námi i za námi obrněné transporéry, děla, pistole. Manažer nám říkal: Je to speciální zápas. Oni si prvních pár minut budou jen nahrávat mezi sebou, protože proti něčemu protestují. Když dáte gól, moc se neradujte, abychom odsud odletěli. Nějak jsme to odehráli, vyhráli asi 3:0 a letěli domů.“ Taky na vás před pěti lety stříleli. Vzpomínáte? „To je pravda. Z hotelu v regionu Trabzonu jsme vjížděli na most. Naproti jelo autoa někdo z něj brokovnicí vystřelil na autobus. Kulka roztříštila čelní sklo a asi střep lehce trefil našeho řidiče. Zastavili jsme, sjeli se policisté. Nevěděli jsme, co se děje. Zase nás potom odváželi na letiště. Prostě šílené. Když jsme v mém prvním roce vyhráli titul, na ulici typu pražské Pařížské slavilo snad milion lidí. Stál jsem na autobuse. Kdyby někdo z nás spadl dolů, v tom davu ho nikdy nenajdou (úsměv).“ Hold divočina. V zime jste byl v Turecku na soustředění se Slováckem. To už bylo klidnější, co? „Jeli jsme se podívat na utkání Antalyaspor – Konyaspor. Fotbal šílený, výsledek 0:0. Fanoušci vyvolávali před zápasem jména hráčů, kteří tam šli za nimi a pozdravili je. Hleděli jsme na to, tohle jsme neznali. Kluci hned říkali, že je to pecka a proč to neuděláme u nás. Líbilo se jim to.“

https://www.eurofotbal.cz/clanky/slovacke-zavody-o-ligu-z-rivality-slavie-a-jiskry-nejvice-vytezil-synot-463531/

Nějaká liga ve FIFĚ, za Slovácko je tam Matouš, právě teď převálcoval Provoda ze Slavie, kolem 19:00 by měl hrát proti Železníkovi od Papučářů.

https://www.twitch.tv/datart_eliga

Část druhá: Slavný táta? V chlapském fotbale je to jedno Strávil jste roky v Praze, v Istanbulu. A stejně jste se vrátil do Uherského Hradiště. Vás nelákalo trvale žít v rušné metropol, se všemi vymoženostmi a zábavou? „Je paradox, že moje sestrab ydlí v Praze a já v Hradišti. Všichni tvrdili, že se sem nikdy nevrátím. Hrál jsem za Leverkusen a byla fáze, kdy jsem si říkal, že zůstanu v Německu. Ale když jsem viděl, jak vypadají rodinné vztahy na dálku, moc se mi to nelíbilo. Chtěl jsem mít českou přítelkyni a žít u nás. Istanbul a Praha jsou velkoměsta. V ruchu Istanbulu bych žít nedokázal. Někomu vyhovuje, že bydlí v centru Prahy, anebo dojíždí čtyřicet minut z jejího okraje. To by pro mne nebylo. Nemovitost tam mám, pronajímám ji. Když jsem pak vždycky dojel do Hradiště, byla pohoda.“ Takže jste se logicky usadil tam, kde jste doma. „Po odchodu ze Sparty mě napadlo, že by nebylo špatné ukončit kariéru tam, kde to začalo. Jsem rád, že k tomu došlo. Povedlo se mi koupit řadovku se zahrádkou. Hned naproti bydlí mí rodiče. Dáváme jim každé odpoledne malého na hlídání. K tomu máme v ulici pediatra. Nedovedu si představit, že bychom byli v karanténě v Turecku. Hradiště je super, na město slyším samou chválu. Přirostlo mi to tu k srdci. Pořádají se různé akce, lidi se mezi sebou znají. Ani nepotřebujeme auto. V létě jezdím na koloběžce. Snad kromě multikina, do kterého si můžu zajet do Zlína nebo do Brna, je tu vše, co potřebujete. Stejně se dnes většina věcí objednává přes internet, což dřív nebylo. Navíc se v Hradišti hraje liga.“ (úsměv) Otcem jste se stal poměrně pozdě. Dřív to nebylo v plánu? „Teď si to sedlo. Zaplaťpánbůh, že to dopadlo takto. Nelituju, že to nepřišlo dříve. Asi to tak mělo být. Snad jsem k otcovství dozrál. Ale nic z minulosti bych neměnil, všechno jsou to zkušenosti. Nejsem věřící, ale cítím to tak, že každý to má ve svém osudu napsané. Když jsme hráli v Leverkusenu Ligu mistrů, byli jsme čtyři dny v týdnu pryč. Máme tady rodiče, kteří nám pomůžou. Jen mi jde blbě přes pusu, když mám říkat malému, že jde k babičce a dědovi. Musím si zvykat.“ Jak jste se dostal k řadovce u centra? „Náhoda. Furt jsem přemýšlel, kde budeme bydlet. Když jsem se dozvěděl, že je malý na cestě, chtěl jsem něco se zahradou. Co v bytě, že? Máme i malého pejska, jokšíra. Objevila se tato možnost. Pán to prodával, protoře si na začátku těch řadovek postavil nový dům. Měl víc zájemců, nakonec jsme se domluvili. Vedle mne bydlí pan Ivo Valenta. Je to dobrá čtvrť. Hradiště je pro mne optimální. Chtěl bych, aby děti mohly chodit do školy pěšky. Máme koupené nějaké pozemky, ale zatím nám tato řadovka stačí. Uvidíme, jestli někdy budeme stavět. Ještě vám táta mluví do fotbalu? „Už pár let ne. Ale chodí na každý zápas Slovácka, fandí, sleduje to. Když jsem byl v dorostu a uviděl ho na tribuně, už jsem si říkal, co doma zase bude. (úsměv) Na chválení byli dědové. I když jsem hrál úplnou tužku, říkali: Míšo, bylo to super, pecka. Doma jsem dostal kartáč.“ Kdy vás otec naposledy pochválil? „Po utkání se Slavií mi poslal článek ve Sportu, že jste mne vyhlásili Mužem kola. Asi to potěšilo i tátu a byl hrdý. Člověk si řekne, že práce, kterou odvádí, má nějaký smysl.“ Vyrůstal jste až do dvanácti let v Německu. Pomohla vám jejich fotbalová škola? „Po návratu jsem trošku spadl na zem. Rozdíly v podmínkách byly tenkrát obrovské. Když jsem přišel na první trénink, byl jsem od hlavy k patě oblečený v Adidasu. Místní kluci měli gumotextilky, roztrhaná trička, rozlišováky. Já jsem čuměl na ně, oni na mne. Oni si nejspíš říkali, co to přijelo za namachrovance. Tady se trénovalo na černé škváře, v Německu nic takovéo nebylo. Měli jsme antuku. Samozřejmě jsem slyšel: Jó, to je ten Kadlec, má protekci. Nemá ani na ligu. Co vy na to? „S tím se musí počítat., když máte slavného tátu. My jsme se vraceli domů zrovna rok po EURO 1996, kde zístal stříbro. V některých věcech to bylo složitější, závist hrála roli. Někdo na mne možná byl naštvaný, myslel si, že měl hrát místo mne. Postupně se to vyfiltruje. Poznáte, kdo je opravdový kamarád. Já nejsem konflitkní typ. Hodně mi pomohla sportovní škola, tělocvik jsme měli každý den. Dělali jsme nejen fotbal, ale i atletiku, gymnastiku, plavání, další míčové hry. Na obchodní akademii mi zase umožnili individuální tréninkový plán. V chlapském fotbale už je jedno, jestli jste Petr nebo Pavel. Na to se nehraje. Točí se tam velké peníze. Za to, že váš táta hrál fotbal, vám nikdo nic nekoupí. Musíte všechno dokázat sám.“ Je vám pětatřicet. Jste odhohladný pokračovat v kariéře? „Prodloužil jsem ve Slovácku o rok smlouvu. Zatím nevím, od kdy bude platit. Možná se bude podepisovat znovu, s jiným datem (úsměv). Cítil jsem se v této sezoně dobře, neměl jsem žádné vážnější zranění. Jsem tady maximálně spokojený. Synátor bude mít pět měsíců. Říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby z mého fotbalu ještě něco měl. Mohl by trošku vnímat, že hraju. Vzpomínám si, jak jsem já chodil na tátu. To jsem byl samozřejmě větší. Když jste v karanténě, poznáte, jak vám fotbal chybí. Už bych si rád kopnul do balonu, byl v kolektivu, zažíval srandičky.“ Vám osobně se před pauzou dařilo, co? „Celkově nám to sedlo. Nedostáváme moc gólů. Ještě bychom jich mohli víc dávat. Na Slovácko je současné umístění výborné. Ještě se tady nestalo, že se během sezony porazí dvakrát Plzeň, k tomu Sparta i Slavia. Těchto dvanáct bodů dělá ten rozdíl. Kdybychom je neměli, jsme tam, kde dřív. Minulý rok byla Slavia odskočená, hrála jinou ligu. Když jsme ji potkali na jaře, už mi tak silná nepřipadala. Bylo znát, že jí pár hráčů odešlo, někdo chyběl kvůli nemoci. Najednou přijedeš na Slovácko a prohraješ 0:2. Jindby bys tam vyhrál 3:0 nebo 4:0. Liga se vyrovnala, je o něčem jiném.“ Hráči, kteří odcházeli ze Sparty, se většinou jinde prosadili Co říkáte jako stoper na nekonečné hledání ideálního složení obrany Sparty? „Člověk si říká, že by tam furt mohl hrát... Chce to pročistit vzduch. Já dávám za příklad Hovorku. Ve Spartě byl špatný, nevěřil si. Měl nulové sebevědomí. Ve Slavii vyrostl. Jenže ten kluk se přece nenaučil hrát za rok nebo za dva fotbal! Stopeři jako Hancko, Štětina, nebo i Costa jsou dobří. Jenže ve Spartě je to složité. Děláte chyby, které si ani nedokážete vysvětlit. Fotbal už tam ani tolik nebavil. Byl tlak, začalo se to házet na zkušené. Což chápu, nemám s tím problém. Pro mne byl odchod do Slovácka vysvobození. Znovu jsem se nadechl.“ Takže dobrý krok? „Musím Slovácku poděkovat. Tehdejší trenér Kordula měl obavy, že přijde „Kadlec“. Já jsem říkal, že jsem normální kluk, na nic si nehraju. Nemyslím, že bych mohl klub nějak rozhodit. Potom se povedlo získat Milana Petrželu, Honzu Klimenta. Byl tu Filip Hološko. Chce to s hráči komunikovat, dát jim důvěru. Vysvětlit jim, že dostanou šanci. Kdybyste někdy před půl rokem řekli na Spartě, že Ondra Zahustel půjde do Slovácka a dá gól na 2:0 Slavii, byli byste za totálního blázna. Tohle jsou zajímavé příběhy. Hráči, kteří odcházeli ze Sparty, se většinou jinde prosadili. Napadají mne Patrik Schick, Aleš Čermák. Něco na tom tedy musí být špatně.“ Vzájemný souboj má být na programu ve 30. kole na vašem hřišti. Možná o něj přijdete. „Já měl na Spartu zatím smůlu. Není mi souzená. Hrál jsem proti ní vlastně akorát kdysi za Synot. A to už si ani nepamatuju (úsměv). Za Slovácko ještě ne. Jednou jsem proti ní nemohl nastoupi, protože jsem byl ještě jejím hráčem. Pak jsem byl zraněný. Byl by to pro mne specifický zápas. Ale mám sedm žlutých karet. Přijde mi, že je dostávám za nic. Bojím se, aby mi nevyšla stopka zrovna na Spartu. Pořád jí fandím. Je mi taky líto, že je první Slavia a ona devátá. Mělo by to být naopak. Máte velmi náročného trenéra Martina Svědíka, který se s hráči nepáře. Jaké to je? „Je to náročné, pokud nepochopíte, co po vás chce. Mně trenér Svědík hodně připomíná mého taťku. Když jsem začínal, moc mne nechválil. Spíš mi říkal ty špatné věci. Ale myslel to dobře. Pokud kouč něco vytkne, neměl byste se urazit a myslet si, že po vás šlape. On je maximalista. Chce, abyste se zlepšil, udělal vše dobře. Pak se vám to rozleží v hlavě a kolikrát si řeknete, že měl vlastně pravdu. Někdy má samozřejmě taky své dny.“ Jak se to projevuje? „Řve až moc. Mladí si pak myslí, že po nich jde a přeberou si to špatně. On si nebere servítky. Seřve mne, Milana Petrželu. On nám to i říkal: Já seřvu každého (úsměv). Jsme všichni na jedné lodi. Výsledky svědčí o tom, že je kvalitní trenér. Odvádí maximální práci, chce nám pomoct. Navíc fotbal hrál, má i lidskou stránku. Někdy vynadám já jemu, on mně. To je normální. Pošleme se někam, ale je to v míře, která se dá snést. Když plníme v zápase to, co chce, býváme úspěšní. Je super, že se ho přivedlo přivést. Umí s hráči komunikovat. I s těmi, co nehrají.“

V okurkové sezoně přidám obsáhlý rozhovor s níže zmíněným Michalem Kadlecem, který vyšel minulou neděli ve Sportu s Michalovou fotkou na titulní straně. Jelikož je rozhovor opravdu obsáhlý, zřejmě jej rozdělím na tři části... Část první: Kadlec o kariéře, pohodě na Slovácku i Spartě: Chce to pročistit vzduch dyž se ve dvanácti letech vrátil z Německa do rodného Uherského Hradiště, čelil závisti. „Protekční synáček,“ říkali si závistivci o Michalu Kadlecovi (35), oháknutém v oblečení od Adidasu. Táta Miroslav byl jedním z hrdinů stříbrného EURO 1996, bundesligovým šampionem s Kaiserslauternem. Jeho potomek si však razil cestu za slávou sám. Úspěšnou kariéru dohrává ve Slovácku, kde s přítelkyní Klárou zplodil syna Michaela, koupil dům a je mu fajn. A ještě nekončí. Vyrůstal v Německu, zblízka poznal život v metropolích Česka i Turecka. Michal Kadlec ale nikdy nezapomněl, kde je opravdu doma. Po Uherském Hradišti drandí za teplého počasí na koloběžce, a když si s partnerkou potřebují oddechnout v péči o malého syna, šoupnou ho naproti na hlídání babičce s dědou. Ano, vicemistr Evropy vozí kočárek s vnoučkem. Fotbal je teď i u Kadleců na vedlejší koleji. „Je to jako život po kariéře,“ soudí stoper Slovácka v rozhovoru pro iSport Premium. Mluví mimo jiné o vydařené sezoně svého týmu, atmosféře ve Spartě i divokých zážitcích z angažmá v tureckém Fenerbahce. Zvykl jste si na omezený život v době pandemie koronaviru? „Člověk se s tím sžívá, nikdy to nezažil. Nevidíte se s mančaftem, soustředíte se sám na sebe a plánujete, co budete dělat. Je to takové volno v průběhu sezony, kdy se udržujete a nemůžete si hodit nohy nahoru. Přemýšlel jsem o tom. Je to zajímavé. My jsme se učili ve škole o světových válkách. Naše děti se jednou budou učit o koronaviru, že byla omezení ještě větší než za dob válek.“ Co vám nejvíc chybí z běžného života? „My sportovci jsme zvyklí na režim. Trénink, každý den nějaký zápřah. Když z toho vypadnete, je těžké se motivovat třeba k běhání. Už nevstáváte v sedm, v osm hodin, ale v klidu později. Tým je navíc jako vaše druhá rodina, půlku času trávíte se spoluhráči. Pro mě je to něco jiného, je mi pětatřicet. Nehrotím to. Jsem aspoň víc doma, užiju si malého. Kdybych byl mladší a měl po sezoně našlápnuto například k přestupu do zahraničí, bylo by to celé ještě daleko horší.“ Takže to snášíte relativně dobře. „Chodím běhat, například do Kunovského lesa. Jednou jsem byl na Rochůzu. Tam sice nikoho nepotkáte, ale je to nahoru dolů. Před nějakou dobou jsme se posmívali Číňanům nebo Japoncům, když šli po Praze a měli roušky. Dnes se to otočilo. Kdo ji nemá, na toho se ostatní blbě dívají. Pořád se točíme v kruhu a nikdo neví, jak z toho ven. Snad vědci brzy na něco přijdou a bude to trvat co nejkratší dobu. Pro nás by bylo nejjednodušší říct, že je konec a dva měsíce se nebude hrát. Nemuseli bychom se udržovat, když ani nevíme na co. Mohli bychom tělo vypnout, odpočinout si a za daný čas se zase začít naplno připravovat. Na dohrání této sezony anebo na začátek nové. Musí přijít nějaké rozhodnutí.“ Jaké byste uvítal? „Všech šestnáct týmů se asi nedomluví. Každý má svůj pohled. Slavia by asi chtěla ligu ukončit. Plzeň ji dohrát se vším všudy, protože vycítila šanci na titul. My můžeme být docela v klidu. Samozřejmě chceme být co nejvýš, ale jestli budeme šestí nebo sedmí, je relativně jedno. Nejsme na sestup, pohybujeme se nad očekávání vysoko. I když to klidně mohlo být ještě lepší. Vlasta Daníček nám jako kapitán přeposílá vyjádření LFA. Podle mě by nebylo dobré něco teď rychle honit. Vezměte si, že jste dva měsíce nepotkali balon a potom byste najednou hráli středa-neděle. Možná by se polovina hráčů hned zranila. Navíc by se hrálo bez diváků. Mělo by to nějaký smysl? Upřímně řečeno, nechtěl bych to řešit.“ Slavný táta? V chlapském fotbale je to jedno Strávil jste roky v Praze, v Istanbulu. A stejně jste se vrátil do Uherského Hradiště. Vás nelákalo trvale žít v rušné metropol, se všemi vymoženostmi a zábavou? „Je paradox, že moje sestrab ydlí v Praze a já v Hradišti. Všichni tvrdili, že se sem nikdy nevrátím. Hrál jsem za Leverkusen a byla fáze, kdy jsem si říkal, že zůstanu v Německu. Ale když jsem viděl, jak vypadají rodinné vztahy na dálku, moc se mi to nelíbilo. Chtěl jsem mít českou přítelkyni a žít u nás. Istanbul a Praha jsou velkoměsta. V ruchu Istanbulu bych žít nedokázal. Někomu vyhovuje, že bydlí v centru Prahy, anebo dojíždí čtyřicet minut z jejího okraje. To by pro mne nebylo. Nemovitost tam mám, pronajímám ji. Když jsem pak vždycky dojel do Hradiště, byla pohoda.“ Takže jste se logicky usadil tam, kde jste doma. „Po odchodu ze Sparty mě napadlo, že by nebylo špatné ukončit kariéru tam, kde to začalo. Jsem rád, že k tomu došlo. Povedlo se mi koupit řadovku se zahrádkou. Hned naproti bydlí mí rodiče. Dáváme jim každé odpoledne malého na hlídání. K tomu máme v ulici pediatra. Nedovedu si představit, že bychom byli v karanténě v Turecku. Hradiště je super, na město slyším samou chválu. Přirostlo mi to tu k srdci. Pořádají se různé akce, lidi se mezi sebou znají. Ani nepotřebujeme auto. V létě jezdím na koloběžce. Snad kromě multikina, do kterého si můžu zajet do Zlína nebo do Brna, je tu vše, co potřebujete. Stejně se dnes většina věcí objednává přes internet, což dřív nebylo. Navíc se v Hradišti hraje liga.“ (úsměv) Otcem jste se stal poměrně pozdě. Dřív to nebylo v plánu? „Teď si to sedlo. Zaplaťpánbůh, že to dopadlo takto. Nelituju, že to nepřišlo dříve. Asi to tak mělo být. Snad jsem k otcovství dozrál. Ale nic z minulosti bych neměnil, všechno jsou to zkušenosti. Nejsem věřící, ale cítím to tak, že každý to má ve svém osudu napsané. Když jsme hráli v Leverkusenu Ligu mistrů, byli jsme čtyři dny v týdnu pryč. Máme tady rodiče, kteří nám pomůžou. Jen mi jde blbě přes pusu, když mám říkat malému, že jde k babičce a dědovi. Musím si zvykat.“ Jak jste se dostal k řadovce u centra? „Náhoda. Furt jsem přemýšlel, kde budeme bydlet. Když jsem se dozvěděl, že je malý na cestě, chtěl jsem něco se zahradou. Co v bytě, že? Máme i malého pejska, jokšíra. Objevila se tato možnost. Pán to prodával, protoře si na začátku těch řadovek postavil nový dům. Měl víc zájemců, nakonec jsme se domluvili. Vedle mne bydlí pan Ivo Valenta. Je to dobrá čtvrť. Hradiště je pro mne optimální. Chtěl bych, aby děti mohly chodit do školy pěšky. Máme koupené nějaké pozemky, ale zatím nám tato řadovka stačí. Uvidíme, jestli někdy budeme stavět. Ještě vám táta mluví do fotbalu? „Už pár let ne. Ale chodí na každý zápas Slovácka, fandí, sleduje to. Když jsem byl v dorostu a uviděl ho na tribuně, už jsem si říkal, co doma zase bude. (úsměv) Na chválení byli dědové. I když jsem hrál úplnou tužku, říkali: Míšo, bylo to super, pecka. Doma jsem dostal kartáč.“ Kdy vás otec naposledy pochválil? „Po utkání se Slavií mi poslal článek ve Sportu, že jste mne vyhlásili Mužem kola. Asi to potěšilo i tátu a byl hrdý. Člověk si řekne, že práce, kterou odvádí, má nějaký smysl.“ Vyrůstal jste až do dvanácti let v Německu. Pomohla vám jejich fotbalová škola? „Po návratu jsem trošku spadl na zem. Rozdíly v podmínkách byly tenkrát obrovské. Když jsem přišel na první trénink, byl jsem od hlavy k patě oblečený v Adidasu. Místní kluci měli gumotextilky, roztrhaná trička, rozlišováky. Já jsem čuměl na ně, oni na mne. Oni si nejspíš říkali, co to přijelo za namachrovance. Tady se trénovalo na černé škváře, v Německu nic takovéo nebylo. Měli jsme antuku. Samozřejmě jsem slyšel: Jó, to je ten Kadlec, má protekci. Nemá ani na ligu."

Přesně, hlavně teď, kdy lidi v klubu hledají kdejakou příležitost, aby byli vůbec zaměstnáni.

Vedení má jistě jiné starosti i během sezony, kdy se normálně hraje. Taky jsem přesvědčen, že článek o pěti větách, který hráč prodloužil a na jakou dobu, je otázka deseti minut a takový článek na oficiální web jistě nedává vedení klubu. Chtělo by to někdy než něco plácnu, zkusit i myslet.

Myslím že dokud se liga nerozbehne tak nám může být nake prodloužení u prdele,vedení teď má určitě jiné starosti

Pan Puk: bohužel, tak krásně a musíme být doma apod. Tam by bylo veselo, a čekali bychom do poločasu na klobásky :-D

Šovky: véčná pravda. Co na to říct....

Skein>to mel byt vyjezd jara :-(

kua hlaste se na výjezd do opavy :-DDD

Souhlasím s pemou a pokud je pravda, že Kadlec opravdu prodloužil smlouvu, tak klub opět ukázal, jak na fanoušky sere. Nejde jen o Kadlece, ale všude jinde klub prodloužení smluv zveřejní. Tady to není u Navrátila, u Kadlece, nevíme co s Kalabiškou... Pojezný vykládá, jak je rád, že fanoušci nechtějí zpět peníze za pernamentky, ale co kdyby vrchní kanoista šel tomu naproti a pokusil se informovanost nejen těchto fanoušků z pravěku dotáhnout aspoň do, byť temného, středověku? Ale to je tady ohraná písnička, pořád dokola.

Výkonný výbor Fotbalové asociace ČR rozhodl o ukončení amatérských soutěží od třetí ligy níže včetně mládežnických soutěží.
Takže se nám Bčko zachránilo. Aspoň jedna "dobrá" zpráva z fotbalu.

perfektní

Dobrá zpráva

Michal Kadlec prodlouzil smlouvu o další sezonu

https://www.idnes.cz/hokej/extraliga/litvinov-hokej-rousky-hlinka-motto.A200404_113401_hokej_ald

Sem tam bych očekával i v této době nějakou informaci o dění v klubu, z samozřejmě dle možností,... např. zda Jan Kalabiška je již uzdravený a zda se individuálně také připravuje apod..

Děkuju pěkně, ale ono je lepší některé věci raději nevědět:-D

Šovkovskij: no to by nebylo příjemné, ale ja su zas dobrák, já bych ti ho nechal když jsi v té Zbrojovce :D

riedlss: Měl ses dát na profesionálního fotbalistu, měl bys test každý třetí den. Horší by bylo, kdyby nějaký vyšel:-D

zdrh: krásný obrázek toho jak těžce se obyčejný smrtelník dostane k testu. ukurvený byznys nic víc.

V Německu mají od pondělí speciální úpravu pro trénink profesionálních sportovců. Navíc jsem četl, že plánují testování hráčů každé tři dny a podmínky zápasů budou takové, že tým musí nastoupit do zápasu, když bude mít k dispozici aspoň 13 hráčů do pole a 2 brankáře. Pokud by nějaký hráč byl pozitivně testovaný, tak by zbytek týmu nešel do karantény, ale pouze ten daný hráč. A samozřejmě zápasy bez diváků.

kromě samotné hry je to asi neomezí. Nahrávat na jeden metr ani střílet z metru nepotřebuješ a nějaké prsa na prsa při rozvičce jsou úplně mimo...

Schalke dnes začalo trénovat. Ovšem s tím, že hráči musí mít mezi sebou odstup minimálně 1,5 m. S fotbalem to asi mít mnoho společného nebude, ale určitě to bude efektivnější než individuální příprava.

Pokud se zaměřím jen na fotbal - hlavně ať se tato sezóna s naším losem dohraje klidně bez diváků