Pardubice? Mají touhu dokázat, že do ligy patří, upozorňuje kouč Svědík

Kouč fotbalového Slovácka Martin Svědík by rád žil pátečním, pro něj speciálním ligovým soubojem proti rodným Pardubicím, kde hráčsky i trenérsky vyrostl. Náladu mu však kazí stále přísnější protikoronavirová opatření, kvůli nimž tentokrát na zápas může přijít nanejvýš dva tisíce diváků a v dalších minimálně dvou týdnech se pak bude hrát před zcela prázdnými tribunami.

Je potřeba si to v pátek pořádně užít a snažit se lidem, co můžou přijít, i sobě udělat radost, protože kvůli rozhodnutí některých rádoby odborníků pak budeme zase hrát bez diváků. V domácím prostředí je přitom velmi důležité být úspěšní, musíme pro to udělat maximum,“ zdůrazňuje Svědík.

Berete zápas proti Pardubicím prestižně?
Já to neprožívám. Snažím se mužstvo připravit na soupeře, který je nepříjemný, má sedm bodů a viděli jsme, že dokázal sehrát výborná utkání. Víme, že nás nečeká nic jednoduchého. Nad tím, že hrajeme proti Pardubicím, moc nepřemýšlím. Vím, že se potkám s lidmi, které znám, ale vzhledem k tomu, že se to hraje bez pořádné návštěvy, tak zápas nemá takové kouzlo.

Je pardubický ligový nováček týmem, o kterém toho víte nejvíc?
Myslím, že to je vzájemné. Já znám je a oni zase mě. Ale už je to všechno dávno, Pardubice jsou řadu let pod trenérskou dvojicí Novotný-Krejčí, mají svůj herní projev. V druhé lize, kterou vyhráli suverénně, i teď v první lize to je vidět na výsledcích. Když jsem v Pardubicích byl, začínali tam se mnou dva hráči, kteří teď hrají v základu - Honza Jeřábek a Martin Šejvl. Některé jako Martina Tomla znám z reprezentace. Je to spíš o principech mužstva, co hrají, ne o hráčích. Nestačí, aby trenér znal hru soupeře, ale je potřeba ji hlavně přečíst, abychom byli dobře připravení. To by tak jako tak byl můj úkol.

Jak vlastně vzpomínáte na své dřívější působení? Jako hráč jste prošel od mládeže až po druhou ligu, později jste coby trenér vytáhl tým z divize do druhé ligy.
Hráčské začátky v pardubických mužích už jsou opravdovým pravěkem, to mi bylo šestnáct, takže to je před třiceti lety. Ale vzpomínám na to rád, s klukama se stále potkávám třeba ve vánočním období. A co se těch postupů týče, říkáte, že já jsem je vytáhl, ale byla za tím spousta lidí - hráči, funkcionáři a podobně. Nechci o tom mluvit jen jako o mojí práci.

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku