Abrahám: Všude slyším, jak je Innsbruck krásný

„Innsbrucku, musím tě opustit,“ těžce se loučí ve více než pět století staré písni s rakouským městem skladatel Heinrich Isaac.

Co dělá tyrolskou metropoli tak jedinečnou? To brzy začne zjišťovat záložník fotbalového Slovácka Tomáš Abrahám. Už dnes či zítra by měl do Innsbrucku odletět a pokud v týmu nováčka rakouské ligy úspěšně projde zdravotními testy, usadí se minimálně na příští dva roky ve městě, které je z jedné strany vymezeno divokou řekou Inn a z druhé strmě se tyčícími Alpami.

„Ještě nemám nic v ruce, ale mělo by to být na dobré cestě,“ říká 31letý Abrahám, jemuž ve Slovácku za pár dní skončí smlouva.

* Překvapilo vás, že se po sezoně, kterou nemůžete hodnotit jako nějak vydařenou, ozval takto poměrně renomovaný klub?

Zástupci Innsbrucku přijeli na některé zápasy, viděli, jak hraju ve středu zálohy i na kraji obrany. Samozřejmě, žemě jejich zájem potěšil, ale chyběl mi souhlas Slovácka. Nic podepsaného ještě nebylo, proto mě překvapilo, že rakouský klub najednou zveřejnil informaci, že k nim přestupuju.

* Zjišťoval jste, jak k tomu došlo?

Ještě jsem se s nimi nebavil. Možná chtěli přestupu pomoct. Nebo slyšeli o zájmu jiného klubu a tímto si mě chtěli pojistit. Nevím.

* Vyrazíte tam i s rodinou?

Určitě. S přítelkyní jsme byli už čtyři a půl roku v Turecku. Po těhotenství za mnou přiletěla i do Řecka. Nedovedu si představit být 600 kilometrů odmalého a od ní.

* Zlákalo vás i alpské prostředí, ve kterém Innsbruck leží?

Ještě jsem tam nikdy nebyl, ale ze všech stran se ke mě donáší, že se dostanu do krásného místa. Navíc už v klubu hraje Martin Švejnoha, což mi může jenom pomoct.

* Innsbruck se může pochlubit pěkným stadionem, na kterém se hrálo imistrovství Evropy, že?

Přesně tak. Už ve druhé lize na ně chodilo šest sedm tisíc lidí, ke konci, když bojovali o postup, je podporovalo kolem deseti tisíc fanoušků. Teď začnou jezdit ještě zajímavější kluby. Na tu atmosféru se těším. Vím, že se v Rakousku hraje hodně pro lidi, padá hodně gólů.

* V Innsbrucku už působili trenéři Cipro a Straka, hrálo tam dost českých hráčů. Tušíte, čím to je?

A to začalo, když Patrik Ježek získal s Tirolem na začátku tisíciletí titul. A tak to bývá, že pokud je klub s nějakou národností spokojený, tak se odtud dál snaží vybírat hráče. To samé jsem zažil v Turecku. VDenizlisporu jsem působil s jedním Slovákem a později tam zkoušeli další tři Čechy a Slováka.

* Co ještě o klubu víte?

V minulosti klub měl určité finanční potíže, o kterých mluvil i tehdejší trenér Straka. Později Innsbruck z ligy sestoupil. Ale co jsem slyšel, je klub ekonomicky zajištěný. Navíc se nepouští do nějakých závratných výdajů. Jsou v tom střízliví. Teď Innsbruck postoupil do ligy a myslím, že by tam nemusel hrát jen roli zachraňujícího se týmu. To je ale ve fotbale nevyzpytatelné, protože i ve Slovácku jsme si loni před začátkem přípravy mysleli, že se budeme pohybovat úplně jinde.

* Jak vlastně hodnotíte rok ve Slovácku?

Já i vedení jsme si od toho představovali trochu víc. Ze začátku jsem si musel zvykat na úplně jiný herní styl, v Turecku i Řecku to bylo hodně pro lidi, teď byl fotbal hlavně postavený na taktice. A sebemenší chyba je potrestaná. Mně se nepovedlo pár odkopů a šel jsem na lavičku. Hrál jsem spíš zápasy ve druhé polovině podzimu i jara a docela se mi v nich dařilo. Vedení to ale vyhodnotilo jinak. To je fotbal... Ale na Slovácko nemůžu říct křivé slovo. Hlavně jsem si myslel, že v Česku nikdy nezažiju tak ohromnou fanouškovskou podporu. Po záchraně v lize přišly takové oslavy, jako bychom získali titul.

* Nebude vám chybět věrný parťák Petr Švancara?

Vytvořili jsme dobrou dvojku v kabině a taky jsme se za ten rok hodně nacestovali mezi Brnem a Hradištěm. To víte, žemi jeho srandičky i fotbalové akce budou chybět. Taky už jsme teď vzpomínali, co jsme zažili a po čem se nám bude stýskat.

Autor: Radek Štěrba