Slovácko porazilo Slavii – finále pražských S se nekoná + VIDEO!!!

Fanoušci pražských S už se nemohli dočkat dalšího derby. Jak si to rozdají na Strahově a jak ten tomu ukáže. Jejich představy ale zhatilo naše S. Naše Slovácko. (A taky Teplice, ale to už je vedlejší.)

Po prvním naprosto nečekaně vydařeném zápase v Praze, kde jsme jako první tým dobyli Eden, jsme napjatě očekávali odvetu.

Že zájem o lístky na Slavii bude velký se dalo čekat, přesto to předčilo má očekávání. V pátek se prodalo 1000 lístků a v úterý kolem čtvrté hodiny odpolední už slečny pokladní hlásily Vyprodáno.

Otázkou ale zůstavalo, kolik přijede hostujících fanoušků. I tady se moje očekávání nenaplnilo. Potom, co nám vedoucí kotle Slávistů Strašák na fórum psal, že i když jsme u nich předvedli výborný výkon, tak bychom měli být pokorní, jsem očekávala, že Slávisté trochu zaberou. Nestalo se a já už jsem se jen mohla smát srovnání, které též říkal Strašák a to, že jejich kotel tvoří 4 – 5000 lidí.

Na stadion se hrnuli fanoušci mnohem dříve než bylo zvykem. Malovaly jsme na obličej a myslely jsme, kolik se nám nehrne zájemců. Bohužel ne. To se jen jistí lidé chodili dívat na tu ceduli za námi, kde byl nakreslen plán stadionu.

Cesta do kotle pár minut před zápasem (kvůli malování) byla trnitá. Moje obvyklé místo zabral pán v zeleném tričku, který se netvářil vůbec přívětivě. Naštěstí jak říká moravské rčení: Dobrých ludí sa dycky vejde, zmáčkli jsme se o řadu níž (díky Peete :) ) a já si oddechla, že nebudu trpět na schodech. (Nějací 3 vandráci vedle mě tam seděli a hleděli jak telátka!)

Zápas byl odstartován v 18,30 a my jsme hnali náš tým k vítězství. Support byl kvalitní, na rozdíl od některých si myslím, že Mira má velmi dobrý cit. Stála jsem dvě řady nad ním a jakmile zaslechl, že se někdo pokouší kotel rozeřvat, vzal megafon a pokřik začal s ním (což o něčem svědčí).

Skandování se neslo trochu míň než vždycky, protože stadion byl plný, nicméně stálo to zato. Při pokřiku Povstaň vstala převážná část C, což bylo velmi potěšující. (K Áčku se nemíním vyjadřovat).

Kolem 20. minuty se nám konečně podařilo vyštvat ty 3 vandráky, kteří zbytečně zabírali místo v naší řadě s pivečkem v ruce a němým výrazem ve tváři.

Slavia měla v prvním poločase převahu, ovšem nejednalo se o žádný velký tlak. Ve druhém poločase na nás ale vletěla jako vichřice a Slovácko se dostalo pod tlak. Pod dosti silný tlak, který vyvrcholil Ivanovým gólem kolem 60. minuty.

Nás (hráče ani fans) to ovšem nerozhodilo a tak se Slovácku podařilo vyrovnat zásluhou Václava Ondřejky. Poté přišlo Vaniakovo vyloučení, Cleberův gól Grajciarovi a nebylo co řešit.

Support měl vysoké obrátky, začaly i vlny a po druhém gólu stál celý stadion na nohou. (Co se týče fans hostů, ani jednou jsem je bohužel neslyšela.)

Podruhé za sebou jsme porazili Slavii a postoupili do finále poháru ČMFS!!!

Méně příjemné bylo zjištění, že druhým finalistou jsou Teplice, avšak vezmeme-li v úvahu nynější hru Sparty, je otázkou, jestli by její postup něco změnil. Obávám se, že nemá ani na druhé místo v lize.

Po zápase proběhla už typická děkovačka a my mohli zamířit domů nebo slavit s pocitem, že jsme to fakt dokázali.

MY JIM EŠTĚ UKÁŽEM!

MODROBÍLÉ TLUČE SRDCE MÉ....

Zdroj: