Nemrava ze Slovácka: West Ham mi prospěl. A nakonec jsem mentálně vyzrál

Zajímavý vývoj má zatím kariéra fotbalového brankáře Víta Nemravy. Nový ročník začal po přestupu Matouše Trmala do portugalské Guimaraese jako jednička Slovácka, v minulých letech přitom zažil hostování ve známém anglickém klubu West Ham United, ale také ve třetiligovém Uherském Brodě.

„Ve fotbale přicházejí vlny, kdy se daří více, nebo kdy je útlum. Ale je to naprosto přirozené, jde o to, jak se s tím kdo vyrovná. Ne, že bych měl vyloženě myšlenky na nějaké konce kariéry, spíš jsem přemýšlel, co bych měl udělat jinak, abych se prosadil, aby kariéra měla stoupající tendenci, a ne naopak,“ vrací se čtyřiadvacetiletý rodák z Dolního Němčí k nedávnému období.

„Myslím, že jsem nakonec mentálně vyzrál. Možná jsem i byl v zápasech nervóznější, teď už zažívám jen takovou zdravou předzápasovou nervozitu, která opadne při nástupu na rozcvičku, to už jsem plně koncentrovaný na utkání.“

Jak vlastně zpětně hodnotíte hostování ve West Hamu?
Byl jsem tam nejprve na dvou stážích, následně jsem tam rok a půl hostoval, byl jsem převážně s týmy do 17 a 23 let. Určitě to byla dobrá část kariéry. Měl jsem možnost poznat zahraniční prostředí, jak to tam chodí. Rozhodně to byla velká fotbalová i životní zkušenost.

Bylo to náročné?
Samozřejmě, když v sedmnácti letech odejdete... Prvního půl tři čtvrtě roku jsem se učil jazyk, abych se mohl dorozumět s hráči a abych nebyl furt k někomu uvázaný, abych i víc zapadl. Takže prospěšné to bylo také v tom, že jsem se naučil anglicky.

A fotbalově?
Taky náročné. Soutěž tam má trošku jiný formát. A příprava vlastně taky. Sešli jsme se v klubovém centru už ráno na snídani, měli vždy jeden trénink, byť byl delší, následoval společný oběd a třeba kratší posilovna, takže jsme odcházeli až kolem druhé hodiny. Ale nebylo to rozdělené, že bychom jako tady chodili na hřiště dvakrát denně.

Hostování skončilo rozhodnutím vás, nebo klubu?
West Ham se tak rozhodl. Já bych tam ještě vydržel.

Bylo těžké se pak prosadit i ve Slovácku?
Není jednoduché se prosadit v mužském fotbalu, spousta hráčů na sebe připoutá pozornost v dorosteneckých kategoriích, ale mužský fotbal je pak něco úplně jiného. Takže mi nějakou dobu trvalo, než jsem po fyzické i psychické stránce dospěl a aklimatizoval se.

U vás brankářů je asi přechod ještě složitější než u hráčů z pole, ne?
Je pravda, že zvlášť do nedávné doby sázelo hodně českých týmů na zkušenější brankáře, navíc chytat může jen jeden a gólmani se v zápase de facto nestřídají, pokud to není vynucené. Je to specifické oproti hráčům z pole, kteří můžou naskočit třeba aspoň na pár minut. My si na šanci často musíme počkat, pak být připravení a chytit ji za pačesy.

První ligové utkání v kariéře jste odchytal při Trmalově zranění na úplném konci loňské sezony na hřišti Bohemians a i přes porážku jste předvedl velice dobrý výkon. Pomohlo vám to?
Byla škoda, že jsme přes Bohemku nepostoupili, ale i tak byl ten zápas pro mě důležitý. Před letní přípravou mě uklidnil.

Letní odchody Trmala a Radka Porcala, což byla dosavadní dvojice brankářů Slovácka pro první ligu, vám umetly cestu na pozici jedničky. Překvapilo vás to?
Zatímco o Matoušově možném odchodu jinam už se i v minulých měsících mluvilo, tak Porcyho konec byl překvapením pro všechny. Přišli jsme po sobotním přípravném zápase se Zlatými Moravcemi v pondělí do kabiny a on najednou nikde. Že dostal nabídku z Varnsdorfu a z neděle na pondělí se rozhodl ji i z rodinných důvodů přijmout. Matouš už řešil Portugalsko, takže jsem tam najednou zůstal sám s Jirkou Borkem. Ale už předtím bylo celkem jasné, že do Slovácka přijde nějaký nový brankář.

Tím je slovenský světoběžník Pavol Bajza. V bráně jste se pak v přípravných zápasech střídali, on dokonce odchytal generálku, takže při pohledu zvenku do poslední chvíle nebylo jasné, kdo dostane příležitost v lize.
Ani my jsme to vůbec nevěděli. Trenéři asi měli snahu dát nám oběma zhruba stejnou zápasovou porci, takže ze závěrečného soustředění jsem odchytal jen jeden poločas proti třetiligovému slovinskému klubu. Jsem rád, že jsem teď v derby proti Zlínu dostal šanci. Byl jsem zároveň připravený i na pozici dvojky, říkal jsem si, že příležitost v lize určitě někdy přijde a je potřeba na ni být stále nachystaný.

Jak sám sebe hodnotíte v prvním letošním utkání proti Zlínu, které jste vyhráli 2:1?
To dělám nerad. Samozřejmě byly situace, které jsem mohl řešit jinak, vždycky se dají najít chybičky, kterých si je i člověk vědomý. Já jsem hlavně rád, že jsme derby zvládli vítězně; byť jsme prohrávali, dokázali jsme jej otočit. Navíc venku, ve Zlíně. Byť mě trošku mrzí...

Že jste neměl čisté konto?
(směje se) Ne, mrzí mě, že tam nemohli být naši fanoušci. Čisté konto samozřejmě taky, ale to je až druhořadé. Důležité je, že jsme vyhráli. Proti Jablonci teď chceme vítězství z derby potvrdit a navázat před našimi fanoušky na to dobré, co v derby bylo.