Droppa hlásí z Rumunska: Slovácku pořád moc fandím

Pestrého zahraničního angažmá si užívá odchovanec fotbalového Slovácka Lukáš Droppa. Poté, co mu skončila smlouva v polském Slasku Wroclaw, se jeho novým zaměstnancem stal 21. července prvoligový rumunský klub Pandurii. Nabídku nejdřív 26letý záložník odmítal, po třech týdnech ale na ni přistoupil a zatím toho rozhodně nelituje.

„Upřímně, myslel jsem si, že to v Rumunsku bude vypadat jak někde v Přerově u nádraží… Ovšem vůbec to tak není. Jsem z prostředí velmi překvapený a s přítelkyní jsme spokojení. Město má asi 100 tisíc obyvatel (klub sídlí v Târgu Jiu v rumunském Valašsku – pozn. red.), ale všude se dá dojít pěšky. Zaujalo mě krásné koupaliště, jsou tu dobré restaurace, bydlení jsem si našel po měsíci a už i auto jsem si přivezl," líčí s úsměvem rodák z Uherského Hradiště.

Jaké podmínky jste našel v samotném klubu?
Z nich jsem rovněž moc překvapený. Náš servis je na vysoké úrovni, ať už se to týká vybavení, hotelů, doktorů či fyzioterapeutů. Přirovnal bych Pandurii k Mladé Boleslavi v českém prostředí. Jde o dobrý, zajištěný klub s kvalitními hráči a velkými ambicemi, ale zatím trochu v pozadí za top kluby, kterými jsou Steaua Bukurešť či Astra Giurgiu. Teď máme čtrnáct nových fotbalistů a tým se postupně sehrává. Chceme se dostat do play-off mezi šest nejlepších mužstev (po deseti kolech je Pandurii šesté – pozn. red.) a poté bojovat o evropské poháry.

Kádr máte složený z hráčů jedenácti národností včetně Libanonce, Maročana či Argentince. Jak při takové rozmanité skladbě funguje kolektiv?
Jazykově podobné skupiny se spolu více kamarádí, ale celkově se baví všichni se všemi. Já jako jediný k sobě nemám nikoho „příbuzného". Jednoho Poláka přesunuli do béčka, takže se dorozumívám hlavně anglicky. A postupně se učím i rumunsky, máme učitelku. Jinak je v Rumunsku specifické, že se jednou za čas konají společná posezení, například v restauraci, kterého se účastní hráči, trenéři i prezident klubu. Máme vždy skvělé jídlo včetně grilovaných pochutin a nechybí ani skleničky vína. (úsměv)

Mužstvo trénuje teprve 37letý Edward Iordănescu. Má u hráčů respekt?
Kouč byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem do klubu nakonec přišel, slyšel jsem na něj jen chválu. Chce se vyrovnat svému otci Anghelu, jenž vede reprezentaci. Po příchodu v roce 2014 provedl čistku, zajistil novou značku vybavení, nové vitaminy a zasluhuje se o značný progres Pandurii. Někteří hráči sice na můj vkus někdy skutečně moc kecají, ale spíš je to jejich náturou. Trenér respekt má, přičemž umí i uvolnit atmosféru, má rád srandu a často nás vede k soutěžím, abychom byli vyhecovaní. (úsměv)

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku