*
26.03.2020, čtvrtek, 07:30
Čivič: Slovácko mi dalo zázemí rodiny
25.03.2020, středa, 06:40
Patrik Šimko: Chybí nám sranda v kabině
19.03.2020, čtvrtek, 00:05
Trénujeme individuálně a čekáme, co bude
Více na fcslovacko.cz
*
12.03.2020
Magazín: FCS pred Olomoucí
10.03.2020
Jakub Bilavcík a U12
09.03.2020
Velice zve na Sigmu
08.03.2020
Tiskovka po zápase v Tplicích
08.03.2020
U17: FCS-Karviná 2:3/1:2/ - Širuch 7.3.2020
 
Jméno:   Heslo:  
 
*
Registrujte se v mapě fanoušků!
V mapě je celkem 953 fanoušků
*
Poslední články:
07.11.2019, čtvrtek, 08:00
Limitovaná edice mikin FCS JEDEN KRAJ - JEDEN KLUB
17.07.2019, středa, 13:03
Poslední možnost nákupu permanentek do Sektoru B3
14.01.2019, pondělí, 13:01
Do nového roku s novou bundou Sektor B3!
Poslední článek v blogu:
01.04.2018, neděle, 13:44
Slovácko výrazně posiluje...
Poslední video
18.02.2020- Fanoušci v zápase proti Baníku
Poslední fotogalerie
05.02.2016- Fanaticos Cup 2016
*
04.03.2020
Fanoušci v zápase proti Slavii
19.02.2020
Fanoušci v zápase s Baníkem
29.10.2019
Sektor B3 - místo kde stojíme za Slováckem!
07.10.2019
Fanoušci v zápase proti Liberci
06.08.2019
Fanoušci v zápase proti Gottwaldovu

Vajčner: Trénovat je psychicky náročné

10.04.2008, čtvrtek, 12:15
stadion_velky.jpg PŘEDSTAVUJEME TRENÉRY 1. FC SLOVÁCKO

Trenér dorostenců 1. FC Slovácko do 18 let Stanislav Vajčner je rovněž vášnivým cyklistou a vinařem

Uherské Hradiště/ Pro jarní část fotbalových soutěží jsme připravili nový seriál, v jehož jednotlivých dílech bychom postupně představili trenéry 1. FC Slovácko. Ty trenéry, kteří pro náš fotbal za sedm let fungování akademie vychovali už několik reprezentantů v různých věkových kategoriích. Trenéry, kteří jsou pyšní na své odchovance, kteří dnes nastupují v prvoligových sestavách. Jako první se představí Stanislav Vajčner, kouč mužstva označovaného jako U 18, tedy staršího dorostu Slovácko B, který hraje Moravskoslezskou dorosteneckou ligu.

Byl to jeden z úvodních zápasů jarní části sezony. Svěřenci trenéra Stanislava Vajčnera -mladí hráči akademie Slovácka - porazili po výborném výkonu lídra tabulky dorostence Vítkovic výrazným čtyřbrankovým rozdílem. Z osmapadesátiletého zkušeného lodivoda, který se řadí spíše ke klidnějším fotbalovým koučům, viditelně spadlo napětí ze zápasu a spokojeně se po utkání usmíval.

Naše povídání vzniklo po tomto zápase na stadiónu Širůch, v prázdné šatně, která sousedila s kabinou dorostenců Slovácka. Právě z ní k nám doléhal vítězný pokřik, do kterého se z CD přehrávače valily tóny jejich oblíbené kapely Kabát. „Kluci mně připravili krásné Velikonoce. Byl to výkon, za který si zaslouží pochvalu celé mužstvo,“ povídal Vajčner a uvolněně dodal. „Ať si nikdo nemyslí, že nervově nebo psychicky je náročná práce trenérů jenom ve vyšších soutěžích a u mužů. Můžete trénovat třeba okresní přebor, a když nebudete mít výsledky, tak se tím člověk užírá. Trénovat je totiž určitá prestiž. Každý trenér musí cítit tlak od funkcionářů a diváků na co nejlepší výsledky. Nikomu nemůže být lhostejné, když ho vedení odvolá. Ten tlak tu prostě je. O fotbale přemýšlíme skoro pořád. I mně se dneska stává, že do rána dumám nad sestavou, kterou druhý den postavím,“ říká ostřílený trenér.

Rodák ze Strážnice, který v současné době bydlí ve Veselí nad Moravou, s fotbalem začínal doma ve městě folklóru a dokonce si vybavuje i svůj vůbec první fotbalový zápas. „Chodil jsem do první třídy a žáci Strážnice hráli tenkrát v Rohatci. Bylo jich málo, tak jsem jednoduše nastoupil, ale výsledek vám už při nejlepší vůli nepovím. Potom si pamatuji, že i když jsem měl ještě pořád žákovský věk, tak už jsem celkem pravidelně hrával za dorost.“

A tenkrát už bylo zřejmé, že talentovanému Stanislavu Vajčnerovi bude brzy fotbalová Strážnice těsná. V patnácti se šel učit strojním zámečníkem do Zlína, kam také jako dorostenec přestoupil. Z jeho hlasu bylo znát, že na toto období vzpomíná skoro nejraději. „Tehdy nás trénoval pan Pecha a my jsme měli velice kvalitní mužstvo, kde hrála spousta vynikajících fotbalistů. Mým spoluhráčem byl i bývalý československý reprezentant Zdeněk Nehoda, který měl obrovský talent na všechny sporty. Hrával výborně i hokej a věřím, že kdyby se pro něj rozhodl, tak by to i v hokeji dotáhl hodně daleko.“ Po dorosteneckých létech následovala vojna, jak jinak než s balónem u nohy. Narukoval do Dukly Tábor, ale protože ho to táhlo blíž k domovu, podařilo se mu vyměnit Čechy za Moravu. Zbytek vojny prožil v olomoucké Dukle. Po vojně se vracel zpět do Zlína. Tehdy se tam hrála druhá celostátní liga. „Byl jsem sice v kádru áčka, trénoval jsem s mančaftem, ale zápasy jsem nehrával. Rozhodl jsem se přestoupit blíž k domovu do Veselí nad Moravou, kde se v té době kopala divize. Pro mě to byla ideální pozice. Dodělal jsem si střední ekonomickou školu, pracoval jsem v železárnách jako ekonom provozu a hrával fotbal za Veselí, kde jsme v té době měli poloprofesionální podmínky,“ vzpomíná Vajčner.

Po svatbě se do Veselí ze Stážnice přestěhoval a u tamější kopané vydržel jako aktivní hráč až do čtyřiceti let. Po skončení kariéry u fotbalu zůstal jako trenér a působil většinou ve vesnicích v okolí Veselí nad Moravou. „Já jsem vlastně šel opačným směrem jako většina trenérů. Začal jsem trénovat muže a postupně jsem se dostal až k mládeži. Dneska trénuji v akademii už devátým rokem a v současné době práci u mládeže upřednostňuji.“ Proč? „Podívejte se. Na práci v první nebo druhé lize nemám licenci. Můžu trénovat až MSFL, což jsem si ve Slovácku také na půl roku vyzkoušel. Mohl bych jít trénovat někde krajský přebor, ale my máme pro svoji práci tady vytvořené vynikající podmínky a já jsem maximálně spokojený. Beru to tady jako takové zadostiučinění a jsem rád, že mám od klubu důvěru,“ vysvětluje ostřílený kouč. O svém největším trenérském úspěchu nechce příliš mluvit, ale na naléhání nakonec prozradí. „Velice rád vzpomínám na rok 1999, kdy jsme s klukama postoupili do první celostátní ligy dorostu.“

U všech lidí, kteří dělají sport, je strašně důležitá podpora rodiny. Zápasy se většinou hrají o víkendu a velké množství manželek a přítelkyň sportovců a trenérů to nese velmi těžce. Stanislav Vajčnermáv tomto obrovskou výhodu. „Moje manželka Dagmar (zubní lékařka - pozn. aut.) má pro sport maximální pochopení. Je sportovně založená a doma dokonce nepotřebujeme ani druhou televizi. Všechny fotbalové zápasy sledujeme většinou spolu a ona by mohla jenom potvrdit, že jich není opravdu málo. Dělala aktivně několik sportů, ale dneska je naším hlavním hobby kolo. Sportují i synové, i když jenom rekreačně, ale i to je nesmírně důležité.“

O tom, že je kolo jeho velký koníček, se pravidelně přesvědčují i jeho kolegové. Stanislav Vajčner si musí plánovat cesty na tréninky a zápasy svého mužstva zhruba s padesáti minutovým předstihem. To je přesně ten čas, za který pohodlně zvládne na kole bezmála pětadvacetikilometrovou vzdálenost z Veselí do Starého Města. „Jezdím na kole pořád a všude. To by muselo být tak mínus patnáct a padat trakaře, abych jel autem,“ přiznal tento vášnivý sportovec.

Pokud není Stanislav Vajčner na fotbale, tak ho zcela jistě najdete v jeho vinohradě. To je druhá velká láska a vášeň strážnického rodáka. „Můj otec byl, troufnu si říct, špičkovým vinařem. Máme vinohrad ve Strážnici. Jako kluka mě to nijak zvlášť nebavilo, ale v té době byla povinnost chodit na záhumenky a do vinohradů,“ vzpomíná. „Když otec na začátku devadesátých let zemřel, zůstala po něm vinice, která čítala dva tisíce hlav. Já pocházím z osmi dětí a vinohrad jsme si rozdělili. V současné době mám asi osm set hlav. Práce na vinohradě mě baví a nejvíc vlastně ten celkový výsledek - dobré víno. Rád posedím ve sklepě u dobré skleničky. Rád přinesu ochutnat kamarádům a zúčastňuji se i celkem pravidelně různých koštů a výstav. Přiznám se, že vůbec nepiji pivo a štamprlu si dám jenom výjimečně. Můžu o sobě říct, že jsem vinař.“ Stanislav Vajčner trénoval profesionálně naši třetí nejvyšší soutěž. Jednu dobu dokonce vedl v akademii dvě mužstva. Dobře zná podmínky pro práci s mládeží na profesionální úrovni, ale také ví, co to je vést vesnické kluby, kde se pracuje v naprosto jiných amatérských podmínkách. Dá se vůbec srovnávat trenérská práce na různých úrovních? „Všude, kde jsem trénoval, mně zůstali kamarádi. Odnikud jsem neodešel ve zlém. Člověk se i ve sportu, tak jako v životě, musí přizpůsobit tomu prostředí, ve kterém zrovna pracuje,“ uzavírá své povídání Vajčner.

Stanislav Vajčner

Narozen: 7. 4. 1950.
Stav: ženatý, manželka Dagmar, synové Stanislav a Ondra.
Hráčská kariéra: Strážnice, Zlín, Dukla Tábor, Dukla Olomouc, Zlín, Veselí
nad Moravou, Moravský Písek, Velká nad Veličkou.
Trenérská kariéra: Veselí nad Moravou, Moravský Písek, Petrov, Hodonín,
Velká nad Veličkou, 1. FC Slovácko.

„Abych jel autem? To by musely padat trakaře.“

„Můžu o sobě říct, že jsem vinař.“

„Mým spoluhráčem byl i Zdeněk Nehoda, obrovský talent na všechny sporty.“

„Šel jsem opačným směrem než většina trenérů. Začal jsem u mužů a skončil u mládeže.“

Autor: Stanislav Dufka (Slovácký deník)


Share |
Zdroj: denik.jpg
Jméno Heslo
text
pristi
 Další články:
10.04.2008, čtvrtek, 12:17 - Sestavu druholigového Slovácka kosí zranění
09.04.2008, středa, 14:00 - FC Bohemians Praha - FC Slovácko 0:0
09.04.2008, středa, 14:00 - FC Bohemians Praha - FC Slovácko 0:0
09.04.2008, středa, 13:02 - Na slovíčko s Janem Palinkem o juniorce Slovácka
03.04.2008, čtvrtek, 13:30 - Ich trage den Namen Petr Stýskala
* Novější články * * Přidat komentář * * Vytisknout článek * * Odeslat článek * * Starší články
© 2007 Copyright fcslovacko.com & VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., iDNES a MF Dnes, Kurýr, Deník Sport a Slovácké noviny.
Všechna práva vyhrazena - publikování nebo šíření obsahu stránek bez písemného souhlasu je zakázáno
FCSlovacko.cz - Fanshop - FanaticosFCS - FCS - ženy
FOTO J.A.M. - Chraňme zeleň! - Úklidovka UH - Zvířecí nebe
přidat k oblíbeným - nastavit jako domovskou stránku
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace