Na podzim byl Libor Došek s jedenácti góly nejlepším střelcem celé ligy, první jarní trefy se ale dočkal až v šestém zápase. „Člověku nepřidá, když šance má, ale pořád trefuje protihráče, brankáře nebo míjí bránu,“ vydechl si 36letý Došek poté, co fotbalovému Slovácku gólem pojistil domácí výhru 3:1 nad Budějovicemi. „Zaplaťpánbůh, že jsme vyhráli, je to důležitý výsledek.“
Podle trenéra už jste byl z čekání na první jarní gól nervózní.
Jsem útočník, tak se ode mě aspoň občas nějaká ta branka očekává. Jasně, horší by bylo, kdybych se do šancí ani nedostával, ale cítil jsem už trošku frustraci. Člověk jde na hřiště s odhodláním dát gól, když se to nepodařilo v pěti jarních zápasech, nebylo to příjemné.
Samostatný únik proti brankáři jste zakončil až napodruhé. Překvapila vás taková pozice?
Pro mě coby hlavičkáře to bylo trochu nezvyklé. Než jsem došel s míčem k vápnu, honilo se mi v hlavě tolik věcí, že jsem to snad ještě nezažil. Při smůle, co jsem i v tomto zápase měl, musím být rád, že se míč aspoň od gólmana odrazil zpět ke mně a já jsem jej ještě špičkou kopačky dorazil.
První poločas jste byli suverénní, vedli jste 2:0. Co se pak stalo, že jste se až do vašeho pojišťovacího gólu strachovali o výhru?
Začátek druhého poločasu, to byla tragédie, bída. Přestali jsme hrát, dostupovat hráče, chodit do soubojů, všechno bylo špatně. Asi jsme si mysleli, že už se soupeř porazí sám, třeba si i sám dá další góly.
Když už hrozilo, že soupeř vyrovná, snažil jste se coby kapitán a nejzkušenější hráč tým nějak kočírovat?
Člověk musí řvát a hecovat to. Varováním už přece byl zápas s Hradcem, kdy jsme podcenili začátek, dostali jsme brzo gól a pak jsme se do šancí pořádně nemohli dostat. A my teď začneme druhý poločas, jako bychom si zase mysleli, že se nemůže nic stát, jako bychom byli na výletě. Takové uvažování musíme z hlav rychle dostat pryč.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
| 
