Slovácko shání posily na tři posty. Agenti prý posílají hráče, co neumí zatáčet

DROPPA SE UČÍ OD VORLICKÉHO: POŘÁD JE SNAŽŠÍ SI HRÁČE VYCHOVAT, NEŽ DRAZE KOUPIT K tomu se vzdělává, studuje trenérské licence a nebo i dohlíží na syna a vypomáhá u přípravek. „Najednou jsem často od rána do večera na stadionu. Snažím se ale pracovat na maximum a splatit klubu důvěru, kterou mi Slovácko dalo,“ říká v rozhovoru pro Deník šestatřicetiletý bývalý reprezentant, který se v sobotu zúčastnil Memoriálu Tomáše Ondrouška. Společně s dalšími bývalými hráči Slovácka slavil na tradiční předvánoční akci prvenství. Jak se vám hrálo? Dobře. Chvilku mi sice trvalo, než jsem se rozdýchal, ale nakonec to bylo celkem slušné. Pohyb už jsem potřeboval, v posledních dnech jsem totiž nic nedělal. (úsměv) Asi jste si potřeboval odpočinout. Máte za sebou náročný rok 2025. Jaký vlastně byl? Pro mě byla obrovská změna se s rodinou po jedenácti letech vrátit zpět do Česka, domů. Nejprve jsem se dohodl ve Strání, kterému jsem se snažil i přes nepříznivé podmínky pomoct k záchraně třetí ligy. Přestože jsme nakonec sestoupili, konec sezony jsme dohráli se ctí. Pro udržení jsme udělali maximum. Mrzelo vás, že jste v klubu musel skončit? Byl jsem postavený před hotovou věc. Řekli mi, že mi děkují, ale dál se mnou nepočítají. Ve Strání měli jiné plány, což jsem chápal a bral naprosto normálně. S lidmi z klubu jsme zůstali přátelé. _play_fill_ Potěšilo vás, že jste se mohl vrátit do Slovácka, kde jste s fotbalem začínal? Pro mě to asi bylo nejlepší řešení. Byl jsem moc rád, že jsem se mohl vrátit do klubu, ve kterém jsem vyrůstal, do Slovácka. Dohodli jsme se, že v béčku budu působit jako hráč a zároveň i jako mentor. Postupně se zapracovávám do trenérského týmu. Už jsem jako jeden z asistentů trenéra Vorlického. Dělám si licence, pomáhám u přípravek. Najednou jsem často od rána do večera na stadionu. Snažím se pracovat na maximum a vrátit klubu důvěru, kterou mi Slovácko dalo. Role mentora vám sedí? Není to jednoduché. Stejně jako profíci trénujeme pětkrát nebo šestkrát týdně. V týmu jsou hlavně mladí kluci. Já se jim na hřišti i mimo něj snažím poradit. V kariéře jsem prošel spoustu klubů, posbíral zkušenosti. Říkám jim chyby, které jsem třeba já udělal. Mám s nimi kamarádský vztah. Po nikom neřvu, spíš se jim snažím v dobrém poradit. Hraní mě pořád baví, naplňuje, ale postupně už přecházím na druhou, trenérskou, stranu. Jsem moc rád, že mám vedle sebe právě trenéra Vorlického, který je opravdu skvělý. Těší mě, že zároveň od něj se mohu učit. Výsledky ale nebyly podle představ, že? U každého béčka je to obrovsky složité. Bylo nás patnáct, v jednu chvíli nás trénovalo osm. Nikdy se neví, kdo přijde z áčka, kteří kluci nás doplní z dorostu. Navíc nám vypadli oba leví obránci. Chyběl Milanov i Alabi, zranil se Paul Ndubuisi, ale na absence se nechci vymlouvat. Výsledky mohly a měly být lepší, na druhé straně náš úděl je takový, abychom hráče připravili na další posun v kariéře, ať už do áčka, do druhé ligy či jiných klubů. Taky máme poskytovat servis hráčům z áčka. Upřímně jsem měl velkou radost, když Kim dal gól proti Zlínu. Přestože s ním někdo nepočítal, on chodil pravidelně za béčko a udržoval se v zápasové kondici. Pak v lize nastoupil proti Zlínu a odehrál fantastický zápas. Šlo vidět, že byl výborně připravený. Daří se hráče posouvat? Za ten půlrok, co jsem u týmu, opravdu vidím obrovský progres. Někteří kluci se opravdu zlepšili. Jsou v áčku, další s ním trénují a určitě v zimě půjdou do přípravy. Myslím, že mají na to, aby se v kádru udrželi a v lize prosadili. _play_fill_ O koho jde? Ceesay už v áčku je. Pokud by Ndubuisi nebyl zraněný, už by byl v áčku a třeba by i hrával. Perspektivu mají i dorostenci, kteří v sedmnácti letech pravidelně hrají třetí ligu. Samozřejmě musí makat, být nohama na zemi. Věří, že se mohou posunout do profesionálního fotbalu. Jenom musí pokračovat dál. Věřím, že Slovácko dokáže vychovat hráče pro ligu, ale musí to být v součinnosti všech trenérů. V klubu se musí pracovat koncepčně. Jiná cesta stejně asi není, že? Je to tak. Ne vždycky ale záleží na penězích. Za mě budou mít obrovskou výhodu kluby, které budou kvalitně pracovat s mládeží a budou mít dobrý skauting, což je zásadní i pro Slovácko. Aby v klubu byli kvalitní profesionální trenéři, aby mládež měla co nejlepší podmínky. Pořád je jednodušší si hráče vychovat, než ho draze koupit. V Česku se najednou roztočila finanční spirála. Za mě to není dobře. Do Česka bude čím dál víc chodit hodně zahraničních hráčů. Najednou slyšíme, jak týmy jezdí sledovat hráče do Afriky. Neříkám, že v mančaftu nemohou být cizinci, ale přijde mi, že je jich někde až moc. Samozřejmě v béčku Slovácka taky máme několik takovýchto kluků, kteří jsou nadstandardní. Za mě by bylo lepší soustředit se na domácí hráče a ty pouze doplňovat o ty nejlepší ze zahraničí. Je špatně, když většinu českého týmu tvoří cizinci. Už vyhlížíte Vánoce? Já jsem byl na Vánoce vždycky doma. U nás jsou svátky klasické. Štědrý den probíhá standardně s rodinou, ale další dny si už půjdu zahrát fotbal. Na Boží hod pojedu do Traplic, kde hrají ženatí proti svobodným, dál si budu plnit individuální tréninkový plán. Možná si půjdu zahrát i hokej. Takže nejste typ, co svátky proleží u televize s ovladačem v ruce? Já celkově nevydržím nic nedělat. Když mám chvilku volno, furt vymýšlím, kam bych šel, co bych dělal. Nechci ztrácet čas. I když mám volno, radši jdu na stadion si popovídat za trenéry nebo za někým. Tím ale neříkám, že si na jeden den nelehnu na gauč a nebudu se dívat na pohádky. Jinak v pondělí jedu na hory do Vysokých Tater, kde budeme lyžovat. Pak si začnu plnit tréninkový individuální plán.