Slovácko se topí v problémech, fanoušci se zlobí

Fotbalisté Slovácka vyhráli úvodní dva domácí ligové zápasy, fanoušky ale vedle toho potěšili i pohlednou útočnou hrou plnou pohybu a gólových šancí.

Jenže na hřištích soupeřů ani přes slušné výkony nedokázali bodovat a venkovní mizérie vyvrcholila vyřazením z Ondrášovka Cupu na půdě třetiligové Břeclavi.

Trenér Miroslav Soukup přiznal, že prožil nejhorší okamžiky ve své trenérské kariéře. A aby toho nebylo málo, musí řešit i problémy, které s fotbalem přímo nesouvisí. Mezi fanoušky se totiž živě diskutuje o nevalné životosprávě některých hráčů. „Jestli se ty informace potvrdí, přijdou na řadu ty nejpčísnější postihy. Může to skončit i ukončením profesionální smlouvy,“ říká na rovinu trenér 1. FC Slovácko.

Vypadli jste z Ondášovka Cupu na půdě mužstva ze třetí ligy, navíc po mírně řečeno slabém výkonu. Napadá vás jiné slovo než ostuda?

V podstatě ne. Ten zápas se vůbec těžko hodnotí. Konkrétně v prvním poločase to z naší strany nemělo parametry ani divizního týmu. A nechci se ani bavit o tom, že by ve druhé půli přišlo z naší strany nějaké zlepšení. Takový zápas musíme být schopní zvládnout jiným způsobem. Nechci se ani vymlouvat na to, že vypadla Bohemka a Příbram, to je jejich problém. Pokud chceme mít úspěchy, chceme něco změnit a budovat něco dál, tak si nemůžeme dovolit přistoupit k zápasu takovým způsobem. Opravdu to byla ostuda.

Bezprostředně po zápase jste si nebral vůči svému týmu servítky. Co teď s odstupem času – našel jste nějaké polehčující okolnosti, nebo vás to vyřazení štve ještě víc?

V první řadě je to výsledek mojí práce. A jestliže mám tohleto brát jako výsledek mé práce, tak se vší zodpovědností musím říct, že je to špatně! Ale na druhou stranu nechci sypat popel jen sám sobě na hlavu. Jak je možné, že jsme schopní hrát nádherné zápasy s Teplicemi a Hradcem, až do poslední minuty na Spartě držet remízu, a pak předvedeme tohle? Tím zase nechci svádět všechno na hráče, že je to jen jejich vina. Vždycky na tom má svůj díl viny i trenér, zodpovědnosti se nezbavuju.

Čím to tedy je? Například v Jablonci jste sice prohráli 3:0, ale někteří fanoušci vám za výkon zatleskali. Měli jste šance, byli jste nebezpeční atd. A pak přijde něco takového, jako v Břeclavi?

Víte, když vám přepošlu odbornou analýzu, tak zjistíte, že v 95% parametrů jsme byli lepší než Jablonec. Byli jsme lepší v držení míče, v počtu přihrávek, ve střelách na bránu, ve vzdálenosti presinkové zóny od naší brány a vůbec ve všech parametrech, co si vzpomenu. ALE – teď je to, proč někdo vyhraje a někdo prohraje: zatímco oni z osmi vyložených šancí dali tři góly, my ze čtyř žádný. Oni neudělali žádnou hrubou chybu v obraně, my dvě. A to je fotbal. Fotbal se hraje v šestnáctkách. To všechno kolem je jen statistika, hra čísel, která sice také o něčem svědčí, ale není podstatná. O výsledku se rozhoduje ve vlastní šestnáctce a od sedmdesáti metrů k brance soupeře. Tam my bohužel nejsme schopní udělat to, co je potřeba. A když se vám sečtou tyto dvě věci dohromady… Kdybychom nedělaly hrubé chyby v obraně a neměli produktivitu, tak třeba skončil zápas 0:0. Kdybychom udělali chyby a dávali šance, tak zápas skončí třeba 5:3. Jenže nám se obě ty negativní věci sečetly.

Když vezmeme útočnou fázi, tak to zjednodušeně vypadá, že je mužstvo bez Petra Švancary poloviční. Že ostatním hráčům chybí sebevědomí, důvěra ve vlastní schopnosti.

To se právě ukázalo i v Břeclavi. Já si myslím, že jsme neprohráli tím, že máme horší tým, že máme hůř trénované hráče než soupeř. To je přece nesmysl. Až na pár jmen nastoupila standardní sestava. Tak jak je možné, že neukážeme suverenitu, soupeře jednoznačně nepřehrajeme a nedáme branky? Jaktože, když jsou penalty, a já se zeptám, kdo půjde kopat, tak se z jedenácti lidí přihlásí tři? To o něčem svědčí. Znamená to, že v tuhle chvíli na nás dolehla psychická deka, která nás svírá, křečuje, což v útočné fázi hraje velký vliv. A my jsme v Břeclavi za celý zápas předvedli pouze tři hezké kombinační akce. Nic víc. To je výsledek ligového mužstva za devadesát minut…

Ještě připomenu Švancaru. Je opravdu jeho úloha v mužstvu až tak velká, že když není na hřišti, tak to nefunguje?

Petr je se svými zkušenostmi natolik odolný hráč, že on nebude mít z nějaké Břeclavi sebemenší respekt. A když by se dostal do šancí, tak by se z toho nepodělal.

Z vašich slov se dá jednoduše vyčíst, že problém vězí v psychice. Vy jste moderní trenér a někteří vaši kolegové využívají služeb například psychologů. Neuvažoval jste o něčem takovém?

To je složitá otázka. Pokud by měl totiž mentální trenér nebo psycholog sehrát v týmu nějakou roli, tak by jeho práce musela být dlouhodobá, systematická, pravidelná. Dokážete si představit, že jdete jednou do manželské poradny?

Zatím takovou zkušenost nemám a doufám, že ani mít nebudu, ale asi by to nepomohlo.

Já tyto formy nijak neodsuzuju, nebráním se jim, ale musí to mít nějakou formu. Ono je to jako s kondičním trenérem. Když přijde on nebo psycholog jen jednou za měsíc, když se nedaří, tak to ničemu nepomůže.

Někdy se ale začít musí…

Všechno je to i možnostech klubu. Teď bych tady nechtěl mluvit o věcech, které tady dřív nebyly, začali jsme je dělat a postupně se rozjíždí. Mentální trénink jsem zažil s Draganem Vujovičem u jednadvacítky. Víťa Lavička jej využíval v Liberci a snažili jsme se to přenést i k reprezentaci. Měli jsme pravidelné sezení, pracovalo se tam v nějakém systému. Přiznám se však, že neumím změřit nebo vyčíslit, o kolik se změnilo chování hráčů v době srazu jednadvacítky. Lépe by to mohl posoudit Víťa, který s Draganem v Liberci pracoval pravidelně třeba dvakrát týdně. Věřím ale, a jsou na to důkazy, protože jsem přečetl několik knih od Mariána Jelínka (hokejový kouč, který byl i osobním trenérem Jaromíra Jágra – pozn. aut.), že ustrašený bojácný výkon není o tom, že by hráči neměli natrénováno, ale je to o nějaké, křeči, bloku, z obavy z něčeho.

Když jsme spolu mluvili před pohárovým utkáním, tak jste říkal, že duel v Břeclavi by mohl být ideální šancí pro ofenzivní hráče, aby se gólově chytili a začali si víc věřit, To se ale bohužel nepovedlo.

Mohl jsem postavit jiné hráče – Jirku Valentu, Svízelu, Urbánka, ty, kteří hrají míň, ale já jsem očekával, že třeba Volešák dá gól, Fujerik se trefí, povzbudí ho to, půjde nahoru. Tato moje představa ale bohužel nakonec dopadla úplně opačně.

Bylo vaše hodnocení v kabině, ať už bezprostředně po utkání, nebo na dopoledním tréninku, pokud jste jej měli, ostřejší, než obvykle?

Já zásadně nedělám po zápase ostřejší hodnocení, protože to je v emocích. A v emocích se nikdy nic nevyřeší. Prožil jsem ale nesmírně těžký večer, nesmírně těžkou noc, protože jsem ještě v životě nezažil takový trenérský stav. Ani po vyřazení v Egyptě v osmifinále mistrovství světa s Kostarikou. To jsem měl také těžké chvíle, ale po Břeclavi to bylo ještě horší. V hlavě se vám honí všechno možné, ale nevěřím, že je správné přijít do kabiny a třeba rozkopat odpadkový koš. Já takhle nejednám, radši si to vyhodnotím s odstupem. Věřím, že i někteří hráči cítí míru zodpovědnosti, že to bylo hanebné a ostudné, že z toho nemají radost.

Teď vás čeká reprezentační přestávka. Asi přijde víc než vhod?

Máme teď deset dní na to najít společně řešení. Abychom udělali to nejlepší, dobře se připravili, dostali se z toho a další domácí zápas s Budějovicemi zvládli. Pak si myslím, že všechno bude v pořádku.

Fanoušci klubu jsou s posledními výsledky hodně nespokojení. Ve svých názorech na internetu říkají, že prohry dokáží odpustit, ale to, že do utkání hráči nedávají všechno, v žádném případě. Máte také pocit, že někteří vaši svěřenci někdy neodvedou stoprocentní výkon?

Kolektivní sport má jeden problém – v něm se totiž může někdo schovat za zbytek. Já jsem dělal individuální sport. A když běžím v atletice čtyři sta metrů, pomůže mi někdo? Nepomůže! A když nebudu do třetího místa, tak se nedostanu na mistrovství Evropy. Jenže jestliže hraji zápas a mám kolem sebe silné jedince, kterým to jde, tak ne každého to povzbudí. U někoho s výkonem mužstva roste i jeho výkon, ale někdo se za to dokáže schovat a jakoby to trochu odfláknout, protože ví, že se to ztratí. Že vyhrajeme a bude to celé hodnocené dobře. Vždycky hráčům říkám – není prohra jako prohra. Můžu prohrát 0:1, přesto můžu jít ze hřiště se zvednutou hlavou a fanoušci mi zatleskají a pochválí mě. A pak můžu prohrát 0:1 a budou na mě pískat a plivat. Protože vycítí rozdíl. A já si troufnu říct, že v Břeclavi nebyl kromě brankáře Heči téměř nikdo, kdo by mohl jít ze hřiště se vtyčenou hlavou, aby se podíval fanouškům do očí. Nedivím se jim, že jsou naštvaní a rozčarovaní, když s námi jedou na zápas, a pak tam musí poslouchat pokřikování pár domácích diváků.

Musím se zeptat ještě na jednu nepříjemnou věc. Na fanouškovském fóru se rozhořela velká debata ohledně životosprávy některých hráčů. Prý jste už v tomto směru něco řešili i v kabině. Můžete k tomu něco říct?

V případě, že by ty informace byly pravdivé a potvrdily se mi, tak samozřejmě hráči ví, co za porušení životosprávy následuje. V kabině jsem jasně řekl, že to nebudu tolerovat, ať půjde o kohokoliv z nich. Pokud se tedy něco potvrdí, provedeme kroky podle smluv a disciplinárního řádu klubu.

Co by hráčům konkrétně hrozilo?

Sankce jsou přesně definovány. Nejdříve pokuta, pak přeřazení do béčka a potom nejvyšší sankce – ukončení profesinální smlouvy.

Zatím jste tedy žádný konkrétní případ neřešili, šlo jen o zvednutí varovného prstu?

Hráči mají svůj život, ale jako profesionální fotbalisté musí vědět, jak dodržovat životosprávu. Někdy je to tak, že jde hráč s přítelkyní nebo se ženou na večeři a má před sebou malé pivo. A je z toho hned drama, že hráči chlastají. Ale něco jiného je, když je hráč ještě v jednu hodinu v noci na diskotéce. V tuto chvíli nechci nikoho obhajovat ani na nikoho svalovat vinu, ale znovu říkám – hráči přesně vědí, co je čeká, když se nebudou chovat, jak by měli. A pobyt na diskotéce nebo v restauraci po jedenácté hodině někdy přes týden – i bez toho, že by požívali alkohol – je už porušením životosprávy.

Určitě náznaky jste už tedy zaznamenal?

Samozřejmě je vnímám. Vím, že se o tom diskutuje, a fanoušci vědí, o čem diskutují. Na druhou stranu je to fanouškovský web a některé věci se musí brát v uvozovkách. Ale znovu opakuji – pokud se něco potvrdí, tak hráče čekají ty nejpřísnější postihy.

Vy bydlíte přímo ve městě. Nenapadlo vás, že byste si někdy, řekněme po „večerce“, udělal malou kontrolní procházku?

Na to vám odpovím otázkou – pomohlo někdy, že učitelé chodili na záchody kontrolovat, jestli se tam kouří? Nepomohlo, chodilo se kouřit jinam. Navíc hráči nejsou blbci, aby si sedli někam, kam bych třeba mohl při cestě domů nahlédnout. Nejsme drábi a především nemůžeme pracovat tak, že na jedné straně bude mužstvo a na druhé trenéři. Jestli chceme, aby naše práce někam směřovala, tak bychom měli práci, která nás baví, dělat profesionálně. Proto musíme dodržovat nejaké zásady a mít k sobě úctu. Hráči si musí uvědomit, co mohou a co už ne. A jestliže toho některý hráč není schopen, tak v týmu nebude. Pokud tomu tak je, tak se dřív nebo později tito hráči odhalí.

Říkáte, že jste nemohl po vyřazení v Břeclavi spát. A pak si třeba na internetu přečtete, že ten a ten hráč byl úplně v klidu na diskotéce, nebo v baru hrál automaty. To vás určitě musí štvát. Co s tím tedy můžete dělat?

Opakuji, že se v žádném případě nechci stavit do role policajta, který bude objízdět podniky, nebo mít podplacený barmany, aby mi práskali. To tady radši vůbec nebudu. To je podle mě pod úroveň trenérů. Když nebudu schopen hráče přesvědčit, aby to nedělali a chovali se profesionálně, pak je vina na mně a pak musím skončit já.

Hráči dostali významnou pokutu

Vedení 1. FC Slovácko ve čtvrtek vyhodnotilo vypadnutí A-týmu z Ondrašovka Cupu. Výsledek i výkon projednalo s realizačním týmem i s hráči. „Nejsme zásadním způsobem spokojeni s výsledkem a hlavně ani s výkonem celého mužstva. Hráčům byla za předvedený výkon i přístup k utkání udělena významná finanční pokuta. Věříme, že podobný výpadek, jaký se odehrál ve středu v Břeclavi se už nebude opakovat,“ řekl k rozhodnutí vedení klubu tiskový mluvčí 1. FC Slovácko Aleš Mazúrek.

„Je na čase zasáhnout a něco řešit. Omluv na adresu jednotlivých hráčů a týmu bylo už hodně, teď bych rád viděl i nějaké řešení.“(1. robo)

„Soukup na začátku sezony vyzýval k tomu, že pokud se někomu z vás nelíbí životní styl hráčů a načapáte je někde, tak je máte vyfotit a poslat s popisem kdy a kde to bylo a vyvodí se z toho důsledky. Tak můžete klidně pomoct :-) Není to sice asi etické, špehovat a bonzovat, ale…“(Valheru)

„Abych někoho nafocoval, to ne. Tak hluboko bych neklesl. Funkcionářů je dost, aby si i toto pohlídali. A nepopíjeli s nimi.“(tarantule)

„Naši hráči vůbec, ale vůbec nebojují za fanoušky a za Slovácko. Nevím, co si o tom mám myslet, ale pokud je pravda, že naši hráči víc kalí, než mají, tak si myslím, že kdo uvidí jakéhokoliv hráče, ať ho fotí, protože tohle opravdu není normální.“(Bayern Munchen)

„Fuck off hráči FC Slovácka, ať žije 1. FC Slovácko.“(L.THURAM)

„Ptám se – jsme už na samém dně, nebo to bude ještě horší? Pokud nedáme doma Bud'ky, tak je na čase udělat razantní změny, at' už jakékoliv.“(Ykarus)

„Většině hráčů je to úplně jedno. Je zajímá jen to, aby jim došla výplata a jak mají nagelované vlásky a něco jako stydět se neznají. Oni na nějaké fanoušky kašlou. Řeči typu, že jsme pro ně velkou podporou a dvanáctým hráčem, jsou jen fráze.“(Lagic)

„To je těžko, když pan Kub… a pan Reinb… byli ještě o půl 12 v herně.“(hos­pital25)

„Obyčejný pracující člověk, který si na permanentku či lístek musí vydělat, a nejsou to zrovna nejmenší peníze, chce za své peníze vidět snahu, nasazení, bojovnost…“(1. robo)

Zdroj: www.fcslovacko.com • Pozn.: Příspěvky byly redakčně upraveny