Dušan Melichárek: Že jsem se pohádal s trenérem Habancem? To je kravina

Necelé tři roky strávil ve Slovácku gólman Dušan Melichárek. Během svého působení odchytal přesně padesát zápasů. Další už nepřidá. Tedy alespoň ne v nejbližší době.

V pondělí se totiž se svým mateřským klubem dohodl na předčasném ukončení smlouvy. „Pro obě strany je to nejlepší řešení," říká v exkluzivním rozhovoru pro Deník jednatřicetiletý brankář. Zda ho budou fanoušci na jaře opět vídat v české nejvyšší soutěži, nebo zmizí za hranicemi, ještě neví. O nabídky nouzi nemá.

Objevilo se, že odcházíte proto, že jste nezvládl roli brankářské dvojky. Co vy na to?
Chytat chce každý, to je jasné. Ale názor, že někdo něco nezvládl, je stupidní a může ho vyslovit jen ten, kdo mě nezná. Jsem přesvědčený, že když se zeptáte Milana (Heči), tak vám potvrdí, že za tu dobu, co jsem nechytal, jsem se ho snažil podporovat a rozebírat s ním situace, které v zápasech nastaly. Že je člověk časem z lavky unavený a prostě chce chytat, vyplývá z osobních ambicí. Pokud bych nechtěl chytat, asi by bylo něco špatně. Ale nikdy to nebylo tak, že bych byl uražený. Ale naštvaný, to ano. (Úsměv.)

Proč tedy došlo k ukončení smlouvy?
Ono to nebylo tak, že se to rozhodlo ze dne na den, jak jsem někde četl, nebo že jsem se pohádal s trenérem Habancem. To jsou hlouposti. Ale když člověk přemýšlí o budoucnosti, tak se podívá na dobu, co nechytal, a která mu zbývá do konce smlouvy a zjistí, že už je vlastně jedno, jestli to ukončí teď, nebo za šest měsíců. Než abych seděl na lavce další půlku sezony, je lepší zkusit posunout se dál. Možná mi to pomůže, ale možná také ne, protože sehnat klub v této době není zrovna sranda. Je to prostě risk. Jestli to bude znamenat zisk, se teprve uvidí. Zisk to ale může být i pro Slovácko – s ohledem na to, že jsem nebyl nějak extra levný náhradník. S klubem jsme se vzájemně dohodli na ukončení smlouvy a jsem přesvědčený, že je to pro obě strany nejlepší řešení, se kterým jsou spokojení všichni.

O vašem údajně nepříliš dobrém vztahu s koučem Habancem se ale leccos povídalo. Jak to tedy bylo doopravdy?
Někde se napsalo, že jsme se pohádali nebo že jsem mu dal nějakým špatným způsobem najevo svou nespokojenost, že nechytám. To je ale kravina. Je pravda, že komunikační bariéra mezi námi byla větší, než by bylo v kolektivním sportu normální, ale nikdy mezi námi nedošlo k nějakému většímu konfliktu. Naopak jsem mu řekl, že jeho rozhodnutí respektuji, ale nejsem s ním smířený.

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku