Nejtěžší zápas kariéry, po psychické stránce rozhodně. Tak Milan Petržela hodnotil svůj návrat do Doosan arény. Se Slováckem přejel tým, v kterém strávil více než dvanáct let. Pocity? Smíšené. I proto po triumfu 2:0 mluvil potichu a pak ještě tišeji… „Bylo to hodně dojemné. Mrzí mě, že jsem se loučil,“ hlesl. Fanoušci mu připravili bouřlivé ovace. Když po zápase kynul tribunám, stály na nich tisíce uznalých fanoušků.
Před zápasem proběhla rozlučka, po utkání jste obíhal kolečko, fanoušci vám děkovali za práci, kterou jste pro Viktorii odvedl. Byl jste mile překvapený?
„Bylo to hodně dojemné. Před zápasem jsem cítil na svoji osobu velký tlak. Říkal jsem si, že tomu nesmím podlehnout, ale udržet se to nedalo. Na fotbal jsem se pořádně nemohl soustředit, což muselo být na začátku vidět. Po utkání to ale bylo krásné. Nečekal jsem, že diváci vydrží až do konce a budou mě takto vyvolávat. Bylo to strašné překvapení a moc jim za to děkuju. Z druhé strany mě mrzí, že jsem se loučil…“
Ve chvíli, kdy jste před druhým gólem rýsoval náramnou přihrávku na Tomáše Zajíce, jste vypadal soustředěný až až.
„Hraju za Slovácko a dělám pro něj maximum možného. Asi jsem i rád, že jsem Zajace vybídl do šance a on to krásně proměnil.“
V Plzni jste odehrál mraky důležitějších a náročnějších zápasů. Přesto, šlo nyní o psychicky nejtěžší zápas?
„Ano, byl nejtěžší. Nebylo to jednoduché. Nechtěl jsem ublížit Viktorce, zase jsem ale chtěl získat nějaké body pro Slovácko. S klukama se znám úplně perfektně a nastoupit proti nim… Bylo těžké se s tím srovnat.“
Kdy jste měl nejvíc na krajíčku?
„Když jsem obcházel kolečko. City jsem dal najevo, pustil jsem zábrany, už jsem se nemusel na nic soustředit. Pocity jsem nechal plynout.“
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
| 
